Pátek třináctého
Asi ve tři ráno začalo chcát a s přestávkami to přetrvávalo až do odpoledne. Dusno jak sviňa a opět se to tahlo jak smrad kolem jižní hranice, a bylo to hodně hodně lokální. Když jsem po práci odjížděl tak svítilo sluce, jen jsem přijel na zahradu tak slejvák jako prase. Odstavil jsem přívěs s materiálem, pozaléval ve sklenících a věnoval se odstraňování následků mokra. 
Boj s těmito následky ukrajuje hodně velký díl z času, který bych mohl věnovat užitečnějším záležitostem. Řeky jsou prázdné, ale toto povrchové chcaní je nenaplní, jen škodí.
Až do večera jsem jezdil se sekačkou a neustále vyprazdňoval koš plný mokrých zelených sraček, a to jsem toho ještě spoustu nechal ležet na zemi. Za tu dobu jsem mohl mít vyvázány tři vinohrady, ale půlmetrová tráva a plevel není zrovna hezkou vizitkou. Poničená budoucí úroda, totální napadení stromů škůdci, devastační kadeřavost, no není to hezký pohled, ale na druhou stranu mám přece plné barely a mohu zalévat, že ;-)
V týdnu jsem vysadil melouny (do tunelu na černou netkanku) a rajčata na venkovní záhony. Ve sklenících to jede nádherně, teplé počasí uplynulého týdne se kladně podepsalo na stavu jahodníků a i dalšího rostlinstva, hlavně toho nekulturního. Pod neustálým přísunem vody rostou již nyní neopylené stromy do obrovské zelené hmoty. Vyjímkou jsou jen broskvoně a nektarinky, ty jsou ničeny kadeřavostí.
Venku vylezlo slunko. Dám si snídani a jedu pokračovat v boji s následky mokra. Hezký den.
M.