.jpg?ph=89939cd63a)
Poslední víkend před Vánocemi (aktualizováno)
vypadá jak ve znamení pochcané Žofky. Pro mne o to horší, protože ještě minulý víkend jsme polehávali na lehátku ve stínu kokosových palem, procházeli se po bělostném písku a koupali se v azurovém moři. Návrat do tohoto fialového hnusu bych přirovnal k pádu držkou přímo na betonovou zem. Přiletěli jsme začátkem týdne, ale až nyní jsem "vtahl žlůtko" a rozhoupal se zajít na zahradu. Než jsem tam přijel tak se rozpršelo, a děje se tak již několik hodin. Jen co jsem tam nahlédl, tak se mi zvedl žaludek více něž při shlédnutí "živočišné" tržnice ve Stone Townu. Dokud nezamrzne tak mne tam nikdo neuvidí.
Jedinným světlým místem v této době je zrání citrusů v zimní zahradě a růst rostlinky ananasu v jižní verandě. Větší zaměření na pěstování citrusů v půdě v temperovaných sklenících bude hlavním cílem následujího roku.
Jak jsem již zmínil výše, pobývali jsme nějakou dobu pod rovníkovým sluncem, konkrétně na Zanzibaru a v Tanzanii. I zde jsme byli několikrát překvapeni deštěm, ale africká Žofka vypadá úplně jinak než ta naše fialová. Pobyt jsme rozdělili na tři části (čtyři), z nichž každá byla zaměřena na jiné místo a trochu jinou činnost.
Po příletu jsme se přesunuli na jihovýchod ostrova, kousek pod vesnici Paje. Zde jsem vybral ubytování s bazénem, protože Indický oceán je v této části oddělen od pobřeží korálovou bariérou, jeden až dva kilometry vzdálenou. Moře je zde hodně mělké a po odlivu není téměř žádná možnost slušného koupání. Toto nám nahradil jednak bazén, jednak výlety na motorových loďkách do laguny za šnorchlováním nebo za delfíny. V této části ostrova nás dvakrát prohnal slejvák, jednou přímo na moři ve společnosti delfínů, podruhé při výletu na kolech. Tropický déšť je stejně teplý jako okolní prostředí nebo moře, pokud není po ruce deštník, tak se stačí svléknout do plavek. Pokud se nejedná o období dešťů, tak liják přijde a odejde celkem rychle, žádné sračky ještě dalších čtrnáct dnů.
Jako ostrov s tropickým podnebím je Zanzibar plný exotického ovoce, které ani nedokáži pojmenovat, ale je zde taky velmi dobré pivo domácí produkce, které spolu s vynikající kávou a nápoji z podrceného ovoce, bylo každodenní součástí "jídelníčku". Zajištěny jsme sice měli jen snídaně, ale ty jsou velmi rozmanité, bohaté a plné ovoce. Není problém zajít si kdekoliv do restaurace na večeři, nebo si koupit ovoce od místních prodejců, jejichž "stánky" jsou na každém kroku, na každé pláži u každého hotýlku se míchají koktejly nebo drtí čerstvé ovoce (smoothie). Čerstvé banány nebo ananasy jsou prostě bomba, melouny rovněž výborné, ale této kvality umím dosáhnout i našich podmínkách, ovšem ne v prosinci ;-))) Nedovedu si v této lokalitě představit stravování all inclusive, to by bylo hodně kil navíc.....
Na dalším snímku je vidět, proč je i u moře velmi vhodný bazén, navíc dle místních proběhla před naším příjezdem nějaká bouře, takže moře vyvrhlo na popřeží spousty zeleniska a řas, takže i toto vypadalo velmi nevábně. Ubytování jme měli uprostřed rajské zahrady, sice skromné, ale se vším potřebným, pár kroků do bazénu nebo do restaurace s usměvavým a milým personálem (tak jako ve všech restauracích). Manželka na pobyt přibrala spoustu léčiv na skažené žaludky a průjmy, ale nakonec jsme ani jeden z nich nepoužili. Z kohoutků neteče zrovna moc pitná voda, ta je všude k dispozici balená, a pokud si nedáte někde na ulici něco neznámého, tak zažívací problémy nejsou.
Další pokračování bude z Tanzanie a safari v Mikumi ......
Tanzanie - národní park Mikumi
Po čtyřech nocích pobytu na východním pobřeží jsme se přesunuli na pevninu do Tanzanie, abychom během následujících tří dnů navštívili pravé safari. Původní plán byl postaven tak, že ráno přejedeme do Stone Townu, tam se nalodíme na trajekt do Dar es Salaamu, a následně autem do Mikumi kde přenocujeme. Druhý den měl být věnován jízdě po parku a po přenocování jsme se třetí den měli vrátit zpět na Zanzibar, tentokrát ne severozápad ostrova do Kendwy, kde jsme měli zabukovány další čtyři noci.
Vše proběhlo podle plánu, jen s jedním vylepšením. Druhou noc jsme již nenocovali v Mikumi, ale po prohlídce safari na nás v podvečer čekal taxík, a my se ještě týž den přesunuli do hotelu v Dar es Salaamu. Byl to skvělý nápad našeho přítele - průvodce, který nám umožnil po přenocování a snídani krásně stihnout ranní trajekt na Zanzibar, a tím pádem být ještě dopoledne v Kendwě. Jen jsme museli sáhnout pro pár dolarů hlouběji do kapsy, protože na trajektu byla volná již jen ViP sedadla v klimatizované kabině s občerstvením, ale vyplatilo se to.
Mikumi je od pobřeží vzdáleno asi 250 km, ale cesta trvala asi sedm hodin, včetně čurací zastávky na benzině, kterou jme spojili s občerstvením. Zanzibar je Afrika, ale to co je na pevnině, tak do toho má ještě daleko. Cesty většinou hrozné a přeplněné, a to co se v Evropě vleze na čtyřproudovou dálnici, tak v Tanzanii se vleze do pruhu jednoho, a to včetně motorek, cyklistů, chodců a stánkařů. Přednost má ten, kdo má silnější klakson, na plnou čáru se tam nehraje vůbec, na červenou taky moc ne, ta asi platí jen pro auta, světla na všem co se hýbe se rozsvěcují asi až po půlnoci. Když si představíte narvané vánoční trhy někde na staromáku, mezi stánky s klobásy jedoucí přetížené kamiony a neustále spěchající autobusy, tak asi tak nějak vypadají výpadovky z největšího tanzanského města.
Celá trasa až po rezervaci, kterou asfaltová komunikace protíná, je lemována stánky, hromadami ovoce a různého zboží, porouchanými kamiony, které se opravují přímo na silnici. Každou chvíli míjíte benzinky, které jsou zde stejně časté jako různé opravny a pneuservisy. Když pominu několik převrácených kamionů, tak jsem v tom chaosu žádnou jinou nehodu neviděl. Jelikož je to téměř na rovníku a horko parádní tak předpokládám, že ty převrácená auta mají na svědomí prasklé pneumatiky, únavou tam v tom kraválu nikdo asi usnout nemůže. Jako zahrádkáře mne samozřejmě zajímali i ti místní, hlavně sortiment pěstovaných plodin. Když pominu všelijaké to tropické ovoce, tak byla hodně vidět kukuřice a něco plazivého, Dle listů okurky nebo tykve, ale z auta se to moc poznat nedalo. Níže přikládám pár fotek z okolí silnice.
Národní park není nijak oplocen, jen u silnice jsou umístěny informační tabule o snížené rychlosti, o zákazu krmení zvířat a o pokutách, které hrozí v případě sražení nějakého zvířete. Už při průjezdu jsou po obou stranách silnice vidět volně žijící zvířata, na asfaltě posedávají paviáni jako by se nic nedělo. Oni jsou tu prostě doma...
Pokračování ....
M.